Jak jsem vyléčila chronický zánět močového měchýře

Téma, o kterém jsem již točila jedno samotné video na youtube a které stále neutichá. Jelikož se mi dost změnily postoje a názory, a já se rozhodla od youtube upustit, zachtělo se mi tuto problematiku vnést i na svůj blog. V době léčby jsem si myslela, že jsem jediná, ale po letech a po zveřejnění onoho videa jsem zjistila, že nás je na tisíce. A možná i desetitisíce žen, které trápí nekončící pálení nejen při čůrání. A omluvte mou dnešní otevřenost a upřímnost, ale bez toho by to bohužel nešlo. I kdyby článek měl pomoci jen jedné z vás, může to být jedna ušetřená dušička a možná i život, a to mi za ten čas strávený při psaní těchto slov jistě stojí. Jaké klišé, že ano?
Než se pustím k samotné léčbě, měla bych začít od začátku mých problémů, abych vás lépe vnesla do samotné problematiky. První zánět se u mě projevil zhruba ve druhé třídě. Doktorka mi ho prokázala, předepsala antibiotika a já měla dovoleno z hodiny bez optání odbíhat na záchod. Bylo jaro a já prostydla kdesi na studené zemi, jelikož jsem holka z venkova a venku jsme trávili celé dlouhé dny. Za týden, možná dva, jsem byla jako rybička. To jsem ale ještě netušila, že se problémy budou každým rokem vracet a to intenzivněji a ve větší a větší míře. Začalo to jednou do roka na den, jednou za půl roku, jednou za čtvrt roku, až ani nevím jak to přerostlo do fáze, kdy to bylo jednou týdně. Hádám, že v ten moment jsem o tom informovala mamku. Ta mě zavedla tenkrát ještě k dětské doktorce, odkud jsem ale odešla s nálepkou "zdravá". Následovala tedy cesta na gynekologii, kde jsem skončila stejně tak bez výsledků. A tak nastala fáze léčby borůvkami, lichořeřišnicí a všemi dalšími alternativami k lékům, které vám doporučí internet.
Já se s tím asi nějak naučila žít, nebo problémy ustoupily, to bych lhala. Nicméně další honička začala na střední škole. V tu dobu jsem již měla přítele a tak jsme problémy přisuzovali spíše pohlavním infekcím z nedodržování hygieny, kvasinkové infekci a všemožným dalším nemocem, které nám opět internet sypal do hlav. Nicméně mi tehdy doktoři  nic nepotvrdili a bolest přitom rostla. V jednu dobu se vše dostalo do fáze, kdy jsem už ani nespala a nechodila do školy. Bolest byla taková, že jsem nemohla sedět, ležet ani nijak jinak se soustředit. Má dětská doktorka mě poslala na gynekologii, odkud mě poslali na urologii, kde mě odmítli přijmout. Prý proto, že mi nebylo ještě osmnáct let a já neměla na urologické vyšetření nárok. A tak se má opět dětská doktorka snažila a dohodila mě do nemocnice k nejlepšímu primáři z kraje. Prý. Já plná naděje jsem místo školy jela tedy rovnou do nemocnice, kde na mě čekal postarší a ne moc příjemný doktor. Z jeho pohledu mi bylo ihned jasné, že ve mně vidí jen simulanta, který se chce ulít ze školy. Odebral mi dvě velké ampule krve a ještě bez výsledků mi napsal antibiotika na dva týdny. Měli jsme se znovu vidět po dobrání antibiotik, kdy mi oznámil, že jsem dle krve zdravá a napsal mi antibiotika na další dva týdny. Asi nemusím ani zmiňovat, že mi antibiotika nezabrala a tím započal další kolotoč ne/chození do školy a přesvědčování okolí, že si opravdu nevymýšlím.
V tu dobu jsem měla jedinou osvědčenou pomoc, jíž byla lahev napuštěná žhavou vodou, kterou jsem si vždy postavila přímo mezi nohy. Prostě suché teplo, které pomáhalo nejvíce. Nic víc, nic míň.
Jednoho dne mi volala mamka, že objevila paní, která se zabývá čínskou medicínou a že pomohla již pár ženám se stejnými problémy. A jelikož jsem v tu dobu už doktorům nevěřila a jediným možným řešením pro mě byla sebevražda, rozhodla jsem se na tuto podivnou metodu kývnout.
Na první sezení se mnou jela mamka. Paní mi začala vysvětlovat, jak funguje tělo a jak je napojené na psychiku. Pochopila jsem, že není jen tělo a duše, ale že je tělo-duše. A když trpí duše, trpí i tělo a když trpí tělo trpí i duše. Nemůžu vám zde popsat co přesně mi paní tenkrát řekla, už si to ani upřímně nepamatuji, jen mi krásně vysvětlila jak všechno zapadá dohromady. Pokud se člověk více stresuje, trpí ledviny. A jelikož jsou ledviny orgán nadřazené močovému měchýři, tak veškerou energii si střádají pro sebe a to "utrpení" posílají právě tam dolů. Tak nějak mi naznačila, že kdykoliv se mi pálení vrátí, ať se rozdýchám, uklidním a řeknu si, že to přejde. A já si s každým dalším zánětem, který vlastně ani zánětem nebyl, začala všímat, že přišel vždy po nějakém stresu, hádce či nervování. Navíc jsem od paní dostala přírodní kapky, které byly přesně určeny na můj problém. Světe div se nebo ne, kapky mi během třech týdnů pomohly.
Prvních čtrnáct dní se tělo detoxikovalo, tudíž pálení bylo ještě horší, nicméně po té době se vše začalo uklidňovat. Kapky byly čistě přírodní a já je dohromady užívala zhruba půl roku plus sem tam nějaké na doléčení. Kdyby mamka tenkrát na tuto paní nedostala kontakt, dost možná bych tu už dnes ani nebyla.
Ráda bych nyní ještě odskočila k tomu, co musím zmínit. Po zveřejnění videa jsem dostávala stovky zpráv, abych vám na onu paní dala kontakt. Ráda bych, ale nemohu. Už proti její vůli jsem kontakt na ni dala pár svým kamarádkám, nicméně ona vždy chtěla pracovat jen pro svou rodinu a blízké. Na druhou stranu vás ale uklidním, že léčbou za pomocí tradiční čínské medicíny se v dnešní době zabývá čím dál tím více lidí a vznikají i centra, kde vám jistě pomohou stejně tak, jako tenkrát pomohla mně.