Vídeň za Zenitem

Vídeň na blogu, Vídeň na instagramu, Vídeň v Rakousku, Vídeň v srdci, Vídeň všude. Snad po tomhle článku už s ní dám nadobro pokoj. Tedy alespoň do doby, než se tam opět objevím. Myslím si, že k dnešnímu článku už není potřeba nic víc psát. Vy víte.

Na skok do Vídně

Možná víte, možná nevíte. Nic podstatného. Nicméně toto nebyla má první návštěva Vídně. Poprvé jsem ji navštívila roku 2016 ještě že mám ten blog a tento víkend tedy, po dvou letech, znovu. Plány byly více méně jasné. Galerie, koncert Justina Timberlaka a procházení se centrem. Nebaví mě jezdit od pamatáky k památce. Ano, ráda je uvidím, ale chci se procházet a nasávat atmosféru města. Nekoukat do výloh, koukat na vršky baráků, všímat si chování lidí, prostě jen být a proplouvat, nikam se nehonit.

Pleťové oleje

Článek vznikl ve spolupráci s Annabelle Minerals.

V článku o mé skin care routine jsem vám již ukázala své svaté grály, mezi kterými se taktéž nacházel olej od Annabelle Minerals, Stay essential. Dnes se ale podíváme na další dva oleje, které tato značka vyrábí. Osobní zkušenosti s nimi zatím nemám, o tu se velmi ráda podělím někdy jindy. Je mi totiž zcela jasné, že si mezi těmito dvěma mnou nevyzkoušenými najdu oblíbence možná ještě většího, než je právě Stay essential. Dle složení by na moji problematickou pleť měly mít daleko vhodnější složení, tudíž se nemůžu dočkat, až se spolu setkáme.

Pixel is dead

Má vůbec cenu k těmto článkům ještě něco psát? Analog prostě miluju. Miluju netrpělivé čekání, než docvakám film. Většinou si z něj po té době vzpomenu jen na pár momentů, tudíž je pro mě vždy překvapením, co z něj vlastně nakonec vyleze. A baví mě to čím dál tím víc! 

Jak se z toho nepo.. nezbláznit

Všimla jsem si, že kdykoliv upadnu do špatné nálady, kterou by někdo pravděpodobně nazval depkou, mám potřebu se kreativně vyblbnout. A je mi zcela jedno, jestli si budu kreslit nebo budu psát. Prostě to ze sebe musím dostat. Neskutečně mě to uklidní a hodí zpátky do pohody. No a vy jistě správně tušíte, že nyní nastal ten moment. A neptejte se proč. Já sama nevím. Sice tuším, ale nevím. Od rána přemýšlím a kupím si myšlenky, o kterých vím, že ne všechny tu budou zmíněny. Zapomínám. Od nedávného rozhovoru s jedním člověkem se mi v hlavě utvořil chtíč vám sepsat ani ne tak rady, spíš jako mé myšlenky, jak se nezbláznit z dnešního světa. Takže jehla dopadá na desku, Bítlsáci mi k tomu zpívají a hrají, popíjím yerbu a jdu se prohrabovat ve své hlavě a svých myšlenkách.

Pic/kUp/nic

Často slýchám kolik výhod má moje práce. Čímž doufám, že nikoho nenaštvu, protože co je ta moje práce vlastně za práci, že ano? Domlouvat spolupráce a vydělávat si tím že jsem, že publikuju fotky, píšu si články co nikdo nečte a točím si videa, co nikoho nezajímají. Ale zpět k původní myšlence, aneb k výhodám mé práce. Prý mám všechno zadarmo. A asi ano, svým způsobem. Na druhou stranu musím být obezřetná, protože člověk dostává spousty nabídek a ne s každou se chce pojit a ne každá značka má dobré jméno. A stejně tak i ne každý influencer začínám být na to slovo alergická má dobré jméno. Kolikrát to má více negativ než pozitiv, ale to si člověk, který do toho nevidí, neuvědomuje.