Analog obsessed

Vodní nádrž Seč

Mohla bych tu psát, jak úžasné je fotit na analog. A skutečnost je taková, že je to ještě úžasnější. Asi tři čtyři roky zpět jsem u dědy vyhrabala dva analogy. Stařičkou a lehce ovladatelnou Smenu 8m a Milonu II, která má nastavení expozice krapet složitější a profesionálnější. Do Smeny jsem si po roce co mi ležela doma pořídila barevný film, na který jsem fotila tak týden. Pak jsem ji někde odložila a loňský rok ji znovu objevila i s myšlenkou, že jí musím dofotit a ještě ve škole vyvolat. Bohužel moje hlava neznalá vyvolávala barevný film stylem černobílého. O fotky jsem přišla. Učitelka mi dala jako cenu útěchy černobílý film, ať si to vyzkouším a můžu si ho i vyvolat. Vyšlo z něj sotva pět fotek a já už ztrácela naději o krásných retro fotkách. Nicméně do třetice všeho dobrého jsem se rozhodla dát maličké Smene šanci a koupila jí další barevný film. Ten jsem po třech měsících nechala vyvolat a.. voalá, tady jsou fotky. Právě zkouším Milonu, ve které mám film černobílý a nemohu se dočkat, co vyleze z ní.

Proč stále hledáme druhou polovinu, když jsme celek

Tuto otázku jsem si položila již pár týdnů zpět, při mé pravidené cestě od rodičů do Prahy. Neustálé otázky přicházející ze všech směrů od mého okolí. Rodiče, prarodiče, nejbližší přátelé. "Tak co, už máš nějakýho chlapa?" Je to opravdu potřeba? Když jsem konečně šťastná a spokojená jen se sebou, taková jaká jsem, musím mít někoho do páru?

První noc v novém bytě

Není tomu vůbec dlouho, kdy jsem psala článek na podobné téma. V podstatě i na to stejné, jen místo první noci to byla noc devátá. Zaznělo pár slov o tom, jak na mě padala nebesa, potkávala jsem pavouky v každém možném rohu a nebo.. ani vlastně nevím. Ale už jsou to tři měsíce, co jsem pražská. A Prahu stále miluji, stejně tak jako celé Česko. A víno.