Utopena v lahvi vína hledajíc nový začátek

Kdykoliv se ve mně nahromadí všechny ty myšlenky a pocity, kdy mám dojem, že bych měla jít zase něco sepsat, vymýšlím nejprve název článku a hledám nějakou ilustrační fotku. A dnes je dvakrát tak ilustrační, jelikož ilustrace, chápeme se. A tak jsem se zamýšlela o čem psát, až mi došlo, že vlastně nový rok. Nová předsevzetí, nová já, nový my. Ale víno? Víno zůstává.
Asi se nebudu zmiňovat o ničem, o čemž byste ještě neslyšeli. Pořád se ve mně mísí pocity co je a není správně. Co mě trápí a netrápí. Co je a není podstatné. S čím dokážu a nedokážu žít. Kdo jsem či nejsem. Proč dělám to, co dělám. A dělám to správně? Co mě naplňuje a co ne. Co, co, co..?
Když se s někým seznamuji a ptá se mě na práci a čím se vlastně živím, povětšinou začínám koktat. "No, víš, já.. Studuju a.. fotím, dělám grafiku a.. jsem tak trochu blogerka." Snad nikdy jsem nikomu nahned neřekla, že jsem blogerka, natož youtuberka, ačkoliv je to ten hlavní zdroj mého veškerého příjmu. Ano, fotografkou i grafičkou bych se asi také mohla nazývat a nazývám, ale ani v jednom z těchto třech "profesí," nestojím ani po kotníky. Možná jen tak po palce. Ale přeci jen..
A po delším přemýšlení mi vlastně došlo, že dělám obrovskou chybu. Někomu se představím tak,  druhému onak. Proč? Vždyť je to jako bych šla na nákup do Albertu, a oni mi zatajili, že prodávají jablka. Tím že to zatají, jdu pro ně do Penny. A tím se Albert okrádá o kšeft. Asi zvláštní přirovnání, ale zhruba tak nějak to cítím. Bojuji s neustálým strachem a mým vlastním přesvědčením o předsudcích a mylných dojmech. Chyba!
Můžeme to takto pro dnešek nechat? Nechávám se rozptylovat hudbou, odlišnými myšlenkami a.. prázdnou sklenkou..