Když jsem tak vymýšlela další název článku plného fotek z alba mého telefonu, napadlo mě, že by bylo fajn dát tomuto druhu jednotný název. Mně to ulehčí práci nejen s jejich věčným vymýšlením, ale zároveň při jejich prohledávání, kdy si budu chtít připomenout některé období. Zároveň jsem si i říkala, jestli je nenaházet do jedné nové rubriky, ale asi to nechám zkrátka tak, jak to je.
Otevřené sklepy v Perné s Petrem a rodinkou. A skoro spící já.
V dubnu jsem si nafotila první svatbu a v září mě čeká další. Jsem nadšená, díky za tu možnost!
Má cenu nějak komentovat ty naše věčně žranice?
Několikrát jsme tu měli Bedřicha na hlídání. Jelikož to je spíše gaučák, než cestovní tvor, byl s námi poprvé na Šerlichu, v Hradci Králové a projel se cabriem.
Ta vínka bych také radši nekomentovala.
Stezka korunami stromů v Jánských Lázních.
V Pardubicích mají zkrátka skvělé expozice!
A přeci zrezla.
Do fitka stále chodíme. A vždy když začnu být spokojená, tak mě Petr někde vyfotí a spokojenost opět upadá. Jak se sakra dělají ty blogerínský pózičky s hubenýma nohama? I kdybych si je hodila za hlavu, budu vypadat, jako bych kolem fitka naposledy prošla tak dva roky zpět.
Přiletěla ségra s manželem z Kanady, a tak jsme jim ukázali Moravu. A my pak s Petrem vyrazili do Archeoparku v Pavlově, kde mě více než exponáty zaujala architektura.
Filtr na ledu. Jak jinak.
Hradec Králové. Jak jinak.
Petr mě vzal do Pardubic. Jen se mi nezmínil o tom, že pojedeme na výstavu vlaků. Což mě překvapivě opravdu nebere. A tak mě musel uplácet jídlem.
Ségra. <3 A demonstrace na Letné!
Krásné fotky :)!
OdpovědětVymazat