Pochybná existence, aneb když načínáš další lahev vína

Ani nevím přesně kdy nastal ten zlom a já se stala tím, kým jsem teď. Kdy z malého děvčátka vyrostla žena. Ne, žena ne, to je špatné označení. Kde jsou vlastně ty hranice, kdy je děvče děvčetem, slečna slečnou, žena ženou a paní paní? Věková hranice to jistě nebude, ta sice z osmnáctileté slečny udělá dospělého člověka, ale nemyslím si, že automaticky ženu. A beztak je to vše jen papírově. Je osmnáctiletý člověk opravdu dospělým? Často přemýšlím, co či kdo vlastně jsem. A věk mi to tedy prý neřekne. Jedná se o první menstruaci? O první dítě? Je to zlom, kdy začnu pít víno a jíst olivy?

Fotografem bez foťáku

Ajaj, Jirmannová, opět pozdě! Už to budou dva měsíce, co jsem měla tu čest sedět vedle světově úznávaného reportážního fotografa, Jana Šibíka. Držitele mnoha cen, autora spousty až srdcervoucích fotografií a fotografa časopisu Reflex, kteří snad jako jedni z prvních otiskli jeho fotografie pořízené telefonem. Jo a vlastně mimochodem, mám tu pro vás detail, drb, poznámku, cokoliv který mi neunikl. To proto, že jsem detailista a perfekcionista. Jan nosí barevné ponožky, to já mimo focení také ráda!

Burgers in my hair

Po docela dlouhém dohadování jsem se včera konečně sešla s Luckou. Z původních plánů zajít na kafe minulý týden, jsme se přesunuly na pátek tento týden a z dlouhého dohadování se, se z kafe rázem stal oběd, který se nakonec změnil v příjemnou večeři. Hledaly jsme restauraci, kde bychom udělaly kompromis, abych se najedla já vegansky a Lucka jako "masožravec." Hodněkrát jsem slyšela o Belzepubu, kde prý dělají výborné burgery a to jak vegan tak klasický. Všimli jste si toho malého nenápadného "prý" v předchozí věte?

Stalo se / 4

Zdravíčko dámy a pánové slečny, opět se vám ozývám z vyhřáté postele a velmi studeného pokoje. Já ani nevím už proč a jak, ale vypadá to, že se nenaučím psát články bez jakéhosi stěžování si či negativity. No nevadí. Věřím, že na to jste již zvyklí a jdeme dále.

Jak by Paříž stačila

Město zamilovaných, město makronek, croissantů, baget, dobrého vína, teroristických útoků a pruhovaných triček. Prvních pár věcí, co mě napadlo, když si Paříž nebo celkově Francii představím. Měla jsem tu možnost se tu ocitnout již po třetí, ale bohužel i pro teď stejné zklamání.