Moje (nová) závislost

Kafe jsem začala pít zhruba ve třinácti letech. Nebylo to žádné kafíčkování na denní bázi, spíše jsem si tak dvakrát do týdne zmáčkla to kouzelné tlačítko na našem domácím kávovaru. A protože mi nijak moc nechutnalo, přidávala jsem do něj pravidelně alespoň lžičku cukru a spoustu mléka. S hrníčkem v ruce jsem si připadala děsně dospělá, a tak se z toho stala rutina.

Na střední škole jsem kávu pila pravidelně každé ráno, ale zásadně bez cukru, a i s mlékem jsem šetřila. To stejné jsem pila i odpoledne po příjezdu domů.

O odpoledních hodinách jsem s kamarádkou pravidelně chodili do bufetu pro laté, které jsem cucaly celé odpoledne z plastového kelímku, a sem tam jsem zavítala i do místních kaváren.

V našich kavárnách ale na výběrovou kávu jen tak nenarazíte, stejně tak jako se nestává, že byste narazili na kavárnu, kde vám připraví kávu ve frenchpressu či z V60. Dalo by se říci, že i flatwhite tu je cizí slovo. Ale samozřejmě čest výjimkám, jako je Škvorecký Café v Náchodě nebo Krafárna v Polici nad Metují, kterou už mám ale docela daleko.

Když jsem se odstěhovala do Prahy, začala jsem jako typická pražačka trávit čas v kavárnách, kde jsem si užívala právě již zmiňované výběrovky. Pořídila jsem si domů frenchpress, ale nikdy jsem se v něm nenaučila kávu připravit tak, abych z ní dostala to nejlepší. Možná za to může i to, že vyšel na nějakých 150 Kč, tedy není nijak zvlášť kvalitní. Poté jsem od našich dostala kávovar na překapávanou kávu. Tu jsem tenkrát pila opravdu ve velkém. Možná to zní nevděčně, ale díky bohu za to, že se na něj dnes práší ve sklepě. 

Po přestěhování se zpět na Náchodsko jsme od mamky s Petrem dostali k Vánocům maličký , ale výkonný, kávovar Sencor 7010NP. Občas jsem se do něj pokusila nasypat výběrovou kávu, ale (berte to jako radu) jsou to vyhozený peníze. Ač mi klasický Jacobs z tohoto kávovaru chutná sebevíc, tak tento kávovar není stavěný na výběrovku, u které je vhodný si pohrát s teplotou vody a délkou louhování. Tady omluvte moje špatné volení pojmů. :)

Byla jsem schopná si kávovar zapnout třikrát i čtyřikrát během dne, a házet tak do sebe hrníček za hrníčkem. To mě ale po roce omrzelo.

Na začátku karantény jsem si tedy pořídila moka konvičku. Výběrová káva mi z ní chutná o poznání více než z frenchpressu, ale stále jsem nevychytala tu správnou přípravu. Jednou se mi káva připálila, pak jsem ji tam nechala stát krátce, a navíc to její vymývání je děsná otrava.

To mě dotáhlo až k pořízení si aeropressu, což bylo mé nejlepší kávové rozhodnutí vůbec. Nejen že příprava trvá všehovšudy tři minuty, přičemž nejdéle čekáte na ohřátí vody, ale z kávy navíc dostanete maximum chutí, a tak si ji užijete jak jen to jde.

Domů jsem si nejčastěji kupovala kávu od Doubleshotu, ale přeci jen ty ceny jsou docela vysoké. Nedávno jsem narazila na pražírnu kávy Penguin Coffee, kteří mají nejen příjemné ceny, ale taky neskutečně výbornou kávu. Třešinkou na dortu jsou snad již jen jejich obaly.