Pic/kUp/nic

Často slýchám kolik výhod má moje práce. Čímž doufám, že nikoho nenaštvu, protože co je ta moje práce vlastně za práci, že ano? Domlouvat spolupráce a vydělávat si tím že jsem, že publikuju fotky, píšu si články co nikdo nečte a točím si videa, co nikoho nezajímají. Ale zpět k původní myšlence, aneb k výhodám mé práce. Prý mám všechno zadarmo. A asi ano, svým způsobem. Na druhou stranu musím být obezřetná, protože člověk dostává spousty nabídek a ne s každou se chce pojit a ne každá značka má dobré jméno. A stejně tak i ne každý influencer začínám být na to slovo alergická má dobré jméno. Kolikrát to má více negativ než pozitiv, ale to si člověk, který do toho nevidí, neuvědomuje.

Jedno super pozitivum a jedna skvělá spolupráce, která se mně naskytla, je spolupráce s jídlem. Konkrétně s Dáme Jídlem. Tedy s.. Dáme Jídlo. A tak jsem se ozvala Michelle a dohodly jsme se, že si uděláme piknik v Grébovce. První co musím zmínit je moje vesnická neznalost. Grébvoka že jsou Havlíčkovy sady? Proč? Jsem zmatená! :D Rozložily jsme deky, vytáhly foťáky, repráček, skleničky, příbory a také telefony. Zapínáme aplikaci Dáme Jídlo, vybíráme polohu, konkrétně Pick Up point Gébovka - Koperníkova, a projíždíme nabízené restaurace. Je tam toho tolik, že nám sakra dlouho trvalo, než jsme vybraly!

Jelikož venku bylo opravdu vedro, shodly jsme se na asijské kuchyni, která je alespoň z našeho pohledu velmi lehká. Bun bo nam bo bylo jasnou volbou. Poslední dobou si ho dávám snad všude, kde to jen jde, a zjišťuji, kde ho mají nejlepší. Co myslíte, kde vám chutná nejvíce? My objednávaly z I love vietnam a mimo zmiňovaného bun ba nam ba (skloňuje se to? :D) si objednaly california rolls s lososem a avokádem, wakame salát, zelené indonéské palačinky s kokosovou náplní  a domácí smetanový dost s liči a piškoty. No a samozřejmě i prosecco! Než nám kurýr zavolal, stihly jsme probrat to nejdůležitější a už bylo jídlo u nás. Čas na fotky a cpaní si pupků.

Hlavní myšlenka celého článku nemá být ani tak spolupráce a chlubení se jídlem a proseccem. Spíše jsem chtěla dojít k tomu, že přes všechna negativa a úskalí, které s sebou tato práce nese, mě děsně baví, jak mě to občas dokáže vytáhnout ze světa sociálních sítí a přenést do reality a vypnout. Prostě najednou zahodit všechny filtry z fotek a dostat se na čerstvý vzduch. Rozhodit deky, lehnout si na záda, povídat si s kamarádkou o skutečných problémech a žít normální život. Užít si přítomný okamžik, zhluboka se nadechnout a vypnout. No a nacpat si pupky k prasknutí!