Přirozená krása

Každým rokem na předmětu fotografie máme za úkol odevzdat ročníkovou práci na námi vymyšlené téma. Vybrala jsem si, jak už je z názvu článku patrné, přirozenou krásu. Na konci naleznete i moji obhajobu k samotným fotografiím, kterou jsem psala se sklenkou červeného suchého. Vždy mi ty myšlenky plynou z hlavy lépe a většinou i přesněji vystihnu moji ideu.

Eliška 

Anna 

Mariam 

Ráchel

V dnešní době se většina z nás, a to nemyslím jen ženy, schováváme za nějakou masku. Je jedno ať už se jedná o makeup či jakékoliv oblečení, to vše z nás dělá někoho jiného. Díky těmto zlepšovákům na své okolí můžeme během chvíle působit jako sebevědomý a cílevědomý člověk, ačkoliv realita je jiná a v našem nitru může sedět jen šedá myška.
Jako téma na svoji ročníkovou práci jsem se rozhodla pro téma přirozené krásy, kdy ženám sundám právě tuto jejich masku a odhalím jejich pravou tvář. Ačkoliv jsem nemohla ve fotografii vystihnout jejich skutečné pocity a pro ně typický charakter, mohla jsem alespoň ukázat jejich skutečné já. Ukázat, že ať už kdokoliv z nás je sebevíc odlišný, všichni jsme krásní a nemá ani sebemenší potřebu se schovávat a dělat ze sebe někoho jiného.
Oslovila jsem čtyři své kamarádky, které jsou něčím nadstandartně charakteristické. Každý z nás má svůj vyjímečný vzhled, ale jsou mezi námi i tací, kteří vynikají i několikanásobně více než ostatní. Přesně tyto dívky byly ve svém dětství středem posměchu, a to jen proto, že jsou něčím více odlišné.
Do pětice mi jako nejvhodnější variantou přišlo vyfotit sebe samotnou. Když už chci apelovat na ostatní, aby sebe sami brali krásný takový, jací jsou, měla bych začít především u sebe. Ve finále bylo nejtěžší rozhodnout se, kterou svoji fotku vybrat. Každý se na svém vzhledu zaměřujeme především na nedostatky, zatímco lidé okolo nás vnímají náš vzhled jako jeden celek. Měli bychom se mít rádi a nezaměřovat se na naše nedostatky, jelikož někdo naše mínus může vidět jako plus.