Kayla Itsines w.4

Je neděle večer, ležím v posteli a měla bych spát. Nicméně jsem dostala chuť blogovat a psát, jelikož jsem si dnes udělala nový design mimochodem, jak se Vám líbí? a zároveň docvičila Kaylu 4. týden. Píšu to snad v každém článku, ale jestli mě znáte déle, jistě víte, že se občas hýbu a pak mám chvíli, kdy se jen válím a jím jak prasák.

Bohužel jsem se nenarodila s předpoklady, kdy můžu jíst co chci a nepřiberu ani gram. Sice to často slýchám, ale není tomu tak. To je jen to, jak chvíli cvičím a jím zdravě a chvíli lenoším a přecpávám se. Proto jsem jak na kolotoči a to nejen s mojí váhou a tím jak se (ne)vejdu do kalhot, ale zároveň i s mojí psychikou.

V dnešním světě Vám nejen na facebooku a v magazínech, ale i na billbordech a přehlídkových molech podstrkují krásné, hubené až dokonalé dívky. Většině "obyčejných" slečen, jako jsem já, to může nejen trochu pohnout sebevědomím. Některé se dokážou dostat až do neuvěřitelně krajních situací, kdy upadají do depresí a přestávají jíst. Z toho samozřejmě vyplývají různé nemoce, počínaje anorexií. Nicméně se opět dostávám k něčemu jinému, takže se vrátím kousek zpět.

Poprvé, kdy jsem měla potřebu se sebou něco dělat, byla asi základní škola. Pamatuji si ten den, spíše moment, kdy jsem na sobě měla košili zastrčenou v kraťasech. Přišel za mnou spolužák a řekl mi, že mám zadek jak Nicki Minaj. To se mě docela dotklo, možná už i proto, že jsem byla dlouhou dobu odsuzována za vzhled. Začala jsem cvičit podle Blogilates na youtube, ale můj jídelníček byl stále stejný. K snídani miňonky, k svačině chleba, který jsem kolikrát ani nesnědla, oběd v jídelně a poté až do večera jsem snědla maximálně sušenku nebo jsem se přecpala brambůrky.

Když jsem nastoupila do prváku, nebyla jsem nijak tlustá. S holkama jsme občas zašly do posilovny, ale já jídlo stále neřešila a občas si doma zacvičila již zmiňovanou Blogilates. Stále jsem se divila, jak je možné že nehubnu. Poté jsme se dali dohromady s Davidem a ten si mě začal hezky vykrmovat.

Po roce našeho vztahu, tedy ve druháku, zhruba v období ledna, jsem začala se sebou něco opět dělat. David mi stále naznačoval, že přibírám, což se mu nelíbilo. A mně také ne. Jen jsem si to nepřiznávala. Začala jsem cvičit Jillian Michaels 30 day shred a něco dělala i s jídelníčkem. Když jsem ji docvičila, tak jsem si občas jen tak zacvičila doma, ale hlavně jsem si hlídala jídelníček. Pamatuji si momenty, kdy mi bylo hrozně zle, že jsem chodila ze školy domů. Nejsem teď ani schopná říct, jestli to bylo z nervů nebo ze špatné stravy, o které jsem si myslela, že je dobrá.

Zhruba po třech měsících jsem byla z 55 kilo na 49. V ten moment jsem i vysadila antikoncepci a měla zdravotní problémy. O prázdninách jsem si našla brigádu a celou dobu byla vyčerpaná z práce, že jsem neměla na vymýšlení jídla a cvičení ani pomyšlení. Třeťákem jsem proběhla ani nevím jak. Sem tam jsem začala cvičit znovu Jillian, občas Blogilates a pak jsem měla zase chvilky, kdy jsem řešila jen jídelníček.

Před začátkem letošních prázdnin jsem si dala smoothie detox, o kterém jsem tu i psala. Chtěla jsem po něm začít jíst zdravě, což se občas i dařilo. Jenom že pak jsem jela třeba na týden do Prahy, kde se mi nechtělo opět cvičit ani přemýšlet nad jídlem a tak jsem jedla vše možné. Vlastně v průběhu července jsem řešila s jednou slečnou jídelníček, ale ten jsem nakonec po týdnu vzdala. O BBG od Kayly Istines jsem již párkrát slyšela, nicméně z nějakého důvodu mi připadalo cvičení podle videa od Jillian, které bylo navíc celých deset dní stejné, prostě lepší. Se začátkem školy jsem se i rozhodla se sebou něco znovu dělat. Pořídila jsem si její rozpis cvičení a šla do toho. Dnes jsem docvičila čtvrtý týden a cítím se skvěle. Samozřejmě to tím nekončí, ale dle Kayly je každý čtvrtý týden dělaný pro fotky z posunů. Asi to mě donutilo sepsat tento článek a nějak se pochlubit a dostat ze sebe všechny emoce.

Rozhodla jsem se, že Vám zatím nebudu dávat žádné fotky ze cvičení a mého "progresu", jelikož si ještě nepřipadám úplně spokojená. Nicméně výsledky jsou už sakra hodně vidět a já pokračuji dál. V prosinci mě čeká maturitní ples, já mám vybrané šaty, do kterých se sice vejdu skvěle, ale to neznamená, že bych nemohla se sebou ještě něco udělat.

Hodně lidí mi říká, jak jsem praštěná, že cvičím a hlídám si jistým způsobem jídelníček, jenže pro mě je opravdu důležité jak vypadám. Obzvlášť když vystupuji na internetu a můj vzhled je z velké části i mojí vizitkou. Navíc chci se cítit skvěle a zvlášť když mě to baví, tak si myslím, že je to tak správně.

Nechci aby ze mě byla vyrýsovaná fitnesska. Chci jen mít hezkou zpevněnou postavu, kulatý zadek, cítit se dobře v oblečení, které chci nosit a nevyčítat si sklenku vína nebo kousek dortíčku.

Teď si tak říkám, že nadpis moc nesouvisí s obsahem článku, tak jako s mým životem, ale příště se k tomu doberu. Až tu bude shrnutí po osmi týdnech, tak jistě pochopíte. Hrozně mě cvičení baví, baví mě vidět výsledky, baví mě ten nával endorfinů po každém cvičení..

Ráda bych se jako píšu pokaždý blogování věnovala více a trochu i změnila pár věcí o kterých budu psát. Je to teď asi trochu hitem, ale ráda bych byla nějakou motivací pro Vás, jelikož motivace a jakási podpora je myslím si potřeba.

Asi jen takové moudro na závěr. Nehledejte na sobě chyby a nesrovnávejte se s všema těma kočkama na facebooku. I ony mají své nedostatky a problémy, o kterých Vám většina z nich neřekne. Postavte se před zrcadlo a říkejte si, že jste krásné takové jaké jste.