V novém // Part 1

Rok se s rokem sešel a my jsme opět v novém. Tentokrát ale doslova v novém. Shánět byt v Praze je zcela o něčem jiném, než najít hezký byt na maloměstě. V Praze vám totiž denně přibývají a mizí desítky inzercí oproti maloměstu, kde jste rádi, když se jednou do měsíce objeví předražený a přesto lacině zrekonstruovaný byt.
O tom, že se u nás ve městě staví nové byty jsme věděli. Mně se ale tato lokalita nikdy zvlášť nezamlouvala, na rozdíl od Petra. Ten o těchto bytech mluvil prakticky od doby, co se dozvěděl, že se tu budují. A tak se, jak už to v životě chodí, sešlo pár okolností a my jsme dostali možnost se stěhovat. A já když viděla ty byty, ten výhled a tu neutralitu zařízení, nemohla jsem jinak než změnit názor. Navíc jsme si i sedli s majiteli, což je vždy velkou výhodou.

Když jsem mluvila o neutralitě zařízení, měla jsem na mysli především to, že byt jsme si mohli zařídit téměř do jakéhokoliv stylu. Tím pádem se nám sem skvěle hodí i komoda od Jiroutky a konferenční stolek Pavouk od Halabaly.
O čem jsme mluvili dost dlouho bylo pořízení nového gauče. Naše starší menší relativně designová pohovka z Jysku sice sloužila, ale maximálně tak pro mě. Měla dost krátký sedák, tedy Petr se na ní tak tak vešel. Navíc nebyla ani dvakrát pohodlná.
A stejně tak jako u bytu, náhody se prostě ne/dějí. Po nové, ideálně rohové rozkládací pohovce, jsem koukala zhruba tři měsíce. Když jsem konečně objevila "tu" pravou od Signal nábytek v dostupné ceně, zjistila jsem, že ji prodávají na e-shopu, který vlastní taťkův známý. Slovo dalo slovo, a my se domluvili na spolupráci. Tedy že já obdržím sedačku směnou za reklamu, proto u ní ještě určitě uslyšíte.
Křeslo značky Leitmotiv už ode mě znáte. Pravdou je, že je spíše hezčí než pohodlný, a že ani tak na něm moc nesedíme. Stejně tak taburet, který využíváme jen když máme návštěvu. Koberec je z Ikey, polštářky od Lusito Design a kytary na zdi nesmí chybět.

Co trochu náš obývák kazí je pracovní část. Ač se na stole a kolem něj snažím udržovat pořádek, je to místo plné stresu a práce, které bych doma raději vůbec neměla. A když už, tak někde v samostatné místnosti. Stůl včetně komody je původem z Ikey, dovezen z mého dětského pokoje. Došli jsme k závěru, že kupovat nový nemá cenu, jelikož potřebuji úložný prostor a zároveň jsme omezeni místem. Nástěnka je opět z Bonami, hodiny z Butlers.

Pokud na našem bytě něco miluji, pak je to především tato malá terasa/balkonek. U rodičů jsem byla zvyklá na zahradu, a na bytě v Praze jsem měla terasu, tedy na našem starém bytě mi docela scházelo místo, kde můžu být na čerstvém vzduchu a přesto v soukromí. Ač vypadá malinká, tak bude ideální na nějaké to malé posezení o dvou židličkách se stolkem či na sušák s prádlem.

Čeho jsem se opravdu bála, pak je to propojení obývacího pokoje s kuchyní. Měla jsem strach, že tu bude cítit každé jídlo a nebude mi to příjemné, nebo že nebudeme mít s Petrem ani chvíli na to nebýt spolu. Obavy ale opadly, jelikož digestoř dokáže pobrat hodně vůní i zápachů a s Petrem si na nervy nijak nelezeme. Tedy... doufám.