Jsou fakta, která bych si měla dávat do životopisu. Jedním z nich je stěhování. Speciální dovednost. Za dva roky mě to čeká po čtvrté. Nicméně pro změnu se tentokrát nestěhuji po Praze, nýbrž mimo Prahu. Moment. Vendulo, opravdu? Ty? Ano. Prahu miluji nadevše, ale jsou lidi, které ve svém životě stavím na vyšší příčky než město, ve kterém žiji. A tak jsme si jednoho dne s přítelem řekli, že začneme hledat a půjdeme do toho.
Stáli jsme před rozhodnutím, který byt zvolit. Ačkoliv se jedná o menší město, bylo docela i z čeho vybírat. A i když jsme měli možnost zvolit byt po rekonstrukci s krásnou kuchyní, rozhodli jsme se pro byt, který na nás dýchl svým kouzlem. Na podlahách zachovalé parkety, dispozice tak akorát, přičemž místnosti se dají dokola procházet. Ideální byt pro lidi milující design, kteří se nechtějí nikde hledat a přitom se občas chtějí mít kam zašít. A tak jsme řekli ano. Tedy za určitých podmínek. A tak nás čeká pro začátek koupě nábytku, tapetování kuchyňské linky, výměna lustrů, lepení lišt, později výměna kuchyně, a tak dále. No a znáte mě. Tedy snad.
Večery trávím při projíždění bazarů, eshopů a v hlavě si rýsuji, jak si to tam zařídím/e. A jelikož se jedná až skoro o první republiku, budeme se toho držet. Proto nadějně vyhlížím a zamlouvám Jiroutku, objednávám gauč a skříň, vybírám postel, dokupuji židle, vybírám koberce a čtu si o tom, jak se starat o květiny, aby zase chuděrky nepošly. A nemohu se dočkat, až na zeď zavěsíme Kupku a Schieleho, zapojíme gramofon, pořídíme malířský stojan a budeme si žít dle našich představ. Snad.
Žádné komentáře
Okomentovat