Prdy od protinožců

Barevné či černobílé pohádky plné neskutečného. Příběhy které se nám promítají jako film, vytváří se kdesi hodně hluboko v nás a jsou tak nezapomenutelné, jako by byly skutečností. Ale nejsou a nikdy nebyly. Budou? Občas mi připadá, že si jen tak plavu tím svým krátkým životem. Jindy se brodím po kolena a přeji si opět jen zlehka proplouvat.
Náš svět je strašně zvláštním místem. Dost často děkuji něčemu vyššímu za to, co mám a jindy mám dny, kdy bych raději neměla a možná i nebyla. S každou kapkou červeného suchého zvažuji, proč tu vlastně jsem a co je mým cílem. Opravdu mám být teď a tady a neměla jsem být včera na druhé straně světa? Je opravdu naší povinností školka, základka, střední, vysoká, korporát, rodina, korporát, nemoce, slabý důchod a smrt? Na jednu stranu mi připadá neskutečně smutné jak je doba postavená a jaké jsou hodnoty většiny lidí, na druhou vím, že je to tak naprosto správně.
Co mi připadá nejsmutnější? Že jsem součástí systému. Ať už chci či nechci, jsem v něm a není cesty ven. Vykašlala jsem se na školu? Tím pádem musím pracovat, vydělávat peníze a najít si chlapa, protože jaký je další krok, který následuje? A nemůžu být prostě svobodná a nechat věci plynout tak, jak já to mám nejraději? Cestovat, poznávat, užít si života dokud můžu, dokud mám síly a žádné závazky? Nebo musím být pod nátlakem systému a mého okolí, které neustále tlačí a zjišťuje co a jak?
A víte co? Je to můj život. Až bude chlap, bude chlap. Až bude rodina, bude rodina. Když budu chtít, budu klidně sama se sedmi kočičkama a aeriusem, jelikož bych se asi udusila. Možná jsem nejnaivnější člověk, ale už jsem si dokázala tolik věcí, že si to ani neuvědomuji. Další věc, co se ve mně tak moc pere. Mám takové štěstí? Jsem tak schopná? Někdo mi to zařídil, aniž bych to tušila? Netuším.
Možná bych si měla více bránit své soukromí, své myšlenky a samu sebe. Jenomže myslím si, respektive můj mozeček pod nátlakem jedné deci červeného suchého si myslí, že když kdokoliv bude chtít, vždy si něco najde. Internet je už tak propracovaný, že bychom se měli bát doslova každého našeho prdu, jelikož si k němu budou moci přičichnout i u protinožců. A co já to sakra s těmi protinožci dnes pořád mám? A proč já se neustále tak odchyluji od tématu?