Stalo se / 5

Miluju články plné fotek. Miluju fotky. Miluju články bez textu, články s fotkami, články plné života, barev, zážitků. Jen já se k tomu ne vždy dokopu. S každým psaním si uvědomuji, jak moc mě to naplňuje. Je jedno o čem píšu, ale baví mě to. Pokaždé si tvrdím, jak od teď budu psát pravidelně, ale další slova se mi pod prsty motají až po několika dnech či týdnech. Opět se mi nakupily fotky, které bych chtěla sdílet. Nerada je hromadím v telefonu. Ráda si pročítám články zpětně a sleduji posun. Vzpomínám..

Wishlist | Zima 2017

Wishlisty jsou super v tom, že si ujasníte, co potřebujete. A ty předvánoční mohou dokonce skvěle sloužit jako tipy na dárky pro vás, pro vaše okolí. Haha. Dost často využívám Doller, kam si zapisuji, co bych si přála pořídit, takže k tvoření nějaké grafické podoby se dostanu poslední dobou málokdy. Ale i tak už ve mně něco sebou cukalo a chtělo to po mně, abych ho opět vytvořila.

Když místo *plop* zazní *cink*

A zátka padá na zem.. Dlouho tu nebyl žádný článek pod vlivem C₂H₆O aneb ať žije wikipiedie. Stále je to jen život mladé dívky, která občas neví kudy kam. Nikdy jsem si nehrála na dospělou. Dělám rozhodnutí pouze tak, jak je cítím. A občas cítím, že cesta kterou jdu, není ta správná. A to ať už se jedná o cokoliv. A to, že si občas někdo o mně myslí, že jsem dospělá.. Občas možná dělám dospělácká rozhodnutí, občas to možná i tvrdí mé datum narození v občance. Nu kdo ví. Jsem to stále já, bez ohledu na věk, zařazení do skupiny dospělých či dětí, bez chlapa či s ním.

Oc Chodov | Boux Avenue | Nivea

Během posledního měsíce proběhly tři akce, na které jsem byla pozvaná, a vzhledem k tomu, že je ode mě očekáván nějaký výstup, a já vás nechci zahrnout třemi články o nich, rozhodla jsem se udělat jeden obsáhlý. Kdo bude chtít si to pročte, kdo ne, ten projede fotky a kdo ani to, ten to zcela přeskočí.

Akné a co na něj pomohlo vám

Ty malé a někdy větší bolavé pupínky. Pupínky na čele, tvářích, bradě, dekoltu, zádech a případně i končetinách. Pupínek, co se někdy objeví každému z nás. Někomu zmizí do rána, jinému se rojí ve velkém a nechtějí (z)mizet. Kolikrát ani ne tak esteticky nevzhledná záležitost, spíše jako bolavá otrava. Ačkoliv se projevy mohou zdát u většiny z nás stejné, ne pokaždé mají ten stejný původ.

Analog obsessed

Vodní nádrž Seč

Mohla bych tu psát, jak úžasné je fotit na analog. A skutečnost je taková, že je to ještě úžasnější. Asi tři čtyři roky zpět jsem u dědy vyhrabala dva analogy. Stařičkou a lehce ovladatelnou Smenu 8m a Milonu II, která má nastavení expozice krapet složitější a profesionálnější. Do Smeny jsem si po roce co mi ležela doma pořídila barevný film, na který jsem fotila tak týden. Pak jsem ji někde odložila a loňský rok ji znovu objevila i s myšlenkou, že jí musím dofotit a ještě ve škole vyvolat. Bohužel moje hlava neznalá vyvolávala barevný film stylem černobílého. O fotky jsem přišla. Učitelka mi dala jako cenu útěchy černobílý film, ať si to vyzkouším a můžu si ho i vyvolat. Vyšlo z něj sotva pět fotek a já už ztrácela naději o krásných retro fotkách. Nicméně do třetice všeho dobrého jsem se rozhodla dát maličké Smene šanci a koupila jí další barevný film. Ten jsem po třech měsících nechala vyvolat a.. voalá, tady jsou fotky. Právě zkouším Milonu, ve které mám film černobílý a nemohu se dočkat, co vyleze z ní.

Proč stále hledáme druhou polovinu, když jsme celek

Tuto otázku jsem si položila již pár týdnů zpět, při mé pravidené cestě od rodičů do Prahy. Neustálé otázky přicházející ze všech směrů od mého okolí. Rodiče, prarodiče, nejbližší přátelé. "Tak co, už máš nějakýho chlapa?" Je to opravdu potřeba? Když jsem konečně šťastná a spokojená jen se sebou, taková jaká jsem, musím mít někoho do páru?

První noc v novém bytě

Není tomu vůbec dlouho, kdy jsem psala článek na podobné téma. V podstatě i na to stejné, jen místo první noci to byla noc devátá. Zaznělo pár slov o tom, jak na mě padala nebesa, potkávala jsem pavouky v každém možném rohu a nebo.. ani vlastně nevím. Ale už jsou to tři měsíce, co jsem pražská. A Prahu stále miluji, stejně tak jako celé Česko. A víno.

S vínem o víně v Signature Restaurant

Asi bych se musela po sto padesáté opakovat, kdybych opět zmínila ono slovo. Asi již správně tušíte, že myslím slovo prokrastinace. A tudíž po sto padesáté prvé, prokrastinace je svině zlo a já opět vše odkládám na, ne poslední chvíli, ale na po-poslední chvíli. A takže opět malé *pup,* kdy špunt vyskočí z lahve a já lovím ve svých opileckých myšlenkách, jak krásně nám bylo v Signature Restaurant.

3:1 studuj umění

V peněžence skoro rok starý isic s otřesnou fotkou, ale název umělecké školy tam stále je. S malým štěstím si nikdo nebude číst datum platnosti a já dostanu tu studentskou slevu a nebo i dokonce vstup zdarma. Alespoň pro jednou mají ti umělci výhodu, když už se tedy povětšinou neproslaví a budou rádi, když si budou moct na rohlík namazat rostlinné máslo.

Pochybná existence, aneb když načínáš další lahev vína

Ani nevím přesně kdy nastal ten zlom a já se stala tím, kým jsem teď. Kdy z malého děvčátka vyrostla žena. Ne, žena ne, to je špatné označení. Kde jsou vlastně ty hranice, kdy je děvče děvčetem, slečna slečnou, žena ženou a paní paní? Věková hranice to jistě nebude, ta sice z osmnáctileté slečny udělá dospělého člověka, ale nemyslím si, že automaticky ženu. A beztak je to vše jen papírově. Je osmnáctiletý člověk opravdu dospělým? Často přemýšlím, co či kdo vlastně jsem. A věk mi to tedy prý neřekne. Jedná se o první menstruaci? O první dítě? Je to zlom, kdy začnu pít víno a jíst olivy?

Fotografem bez foťáku

Ajaj, Jirmannová, opět pozdě! Už to budou dva měsíce, co jsem měla tu čest sedět vedle světově úznávaného reportážního fotografa, Jana Šibíka. Držitele mnoha cen, autora spousty až srdcervoucích fotografií a fotografa časopisu Reflex, kteří snad jako jedni z prvních otiskli jeho fotografie pořízené telefonem. Jo a vlastně mimochodem, mám tu pro vás detail, drb, poznámku, cokoliv který mi neunikl. To proto, že jsem detailista a perfekcionista. Jan nosí barevné ponožky, to já mimo focení také ráda!

Burgers in my hair

Po docela dlouhém dohadování jsem se včera konečně sešla s Luckou. Z původních plánů zajít na kafe minulý týden, jsme se přesunuly na pátek tento týden a z dlouhého dohadování se, se z kafe rázem stal oběd, který se nakonec změnil v příjemnou večeři. Hledaly jsme restauraci, kde bychom udělaly kompromis, abych se najedla já vegansky a Lucka jako "masožravec." Hodněkrát jsem slyšela o Belzepubu, kde prý dělají výborné burgery a to jak vegan tak klasický. Všimli jste si toho malého nenápadného "prý" v předchozí věte?

Stalo se / 4

Zdravíčko dámy a pánové slečny, opět se vám ozývám z vyhřáté postele a velmi studeného pokoje. Já ani nevím už proč a jak, ale vypadá to, že se nenaučím psát články bez jakéhosi stěžování si či negativity. No nevadí. Věřím, že na to jste již zvyklí a jdeme dále.

Jak by Paříž stačila

Město zamilovaných, město makronek, croissantů, baget, dobrého vína, teroristických útoků a pruhovaných triček. Prvních pár věcí, co mě napadlo, když si Paříž nebo celkově Francii představím. Měla jsem tu možnost se tu ocitnout již po třetí, ale bohužel i pro teď stejné zklamání.

Kosmetické novinky

Po několika hlubokamyslných článcích pramenících z emocí proudících mojí hlavou je opět čas na něco oddechového. Podíváme se na nejnovější kosmetiku, která se skrývá v mých šuplících a na poličkách v koupelně. Jak si můžete všimnout, konečně opouštím chemickou sféru a potápím se do té přírodní. Pocity z toho mám daleko lepší, jelikož konečně dopřávám mé pokožce něco správného a netrápím jí žádnými uměle vytvořenými látkami. Až na pár vyjímek.

Terminál tři gate deset

Už zhruba hodinu tu sedím a čekám. Čekám, až se změní nápis na obrazovce a budu si moc v poklidu nastoupit do letadla a letět domů. Do uší mi brnkají chlapi z Milky Chance a já si u toho nepřetržitě poklepávám nohama. Gate se pomalu zaplňuje lidmi a já nemohu pustit oči z jedné slečny v černém triku s banánem od Warhola a nápisem The velvet underground. Nebudu vám nic nalhávat. Hned bych jí ho servala.

Devátá noc v novém bytě

..Co se ti asi zdálo? Nic se mi nezdálo, jelikož jsem nemohla asi do třech ráno usnout a v noci mi na hlavu spadla nebesa. Vlastně jsem i potřebovala čůrat, ale na záchodě sedí velký pavouk a já se ho bojím, takže si představuji pavouky, močový měchýř mi praská a také jak jinak, opět jako vždy, myšlenky o budoucnosti.

Práce jako priorita

Poslední dobou bojuju s tím, jak okolí přistupuje k životu. Jako mladá dospívající slečna vidím trochu více do společnosti, která si začíná tvořit svojí budoucnost. Je naprosto přirozené, že si vybíráme školu, hledáme ideálního partnera, plánujeme a představujeme si, kde bychom jednou chtěli žít a přitom jediné co se zatím děje, přítomnost si necháváme přetvářet v minulost, která je vnímána jen jako stres, smutek a nejistota.

Maturitka formalitka aneb v září se už neuvidíme

Naprosté klišé, které používá každý maturant, pokud odmaturuje na první pokus. Moc ráda bych to také použila, ale i přes to, že maturita dopadla na první dobrou, neopovážím se. Už skoro dvě hodiny po vyhlášení a já stále zažívám stejnou nervozitu jako předevčírem, včera a i dnes ráno. Druhou noc jsem pořádně oko nezamhouřila, v jednom kole se třásla, pořádně nic nepozřela a na záchod, respektive ze záchodu, už ani neodcházela.

Stěhování vol.2

Čas neúprosně letí a s tím vším se blíží i onen den, kdy ráno nasednu do auta a vydáme se s rodiči směr Praha. V minulém článku jsem vám nastínila, co si chci zhruba pořídit za nábytek, a dnes se podíváme na doplňky a takové ty menší věci. Ne vše se mi podařilo umístit do jednoho wishlistu a další asi ani tvořit nebudu, ale určitě ty zbylé věci uvidíte nejen ve videu, ale i v některém z článků.

Budu, tedy jsem.

Ležím v posteli, na hodinách za deset dvanáct, dopíjím vychladlý čaj z konvice a promítám si před očima, co se bude dít za týden. Za přesných sedm dní, tedy.. dopočítala bych to, ale trvalo by to spoustu času.. Tak tedy za přesných několik hodin budu ležet v jiné posteli, v jiném městě a budu dýchat jiný vzduch. Sice o něco špinavější, ale přesto jiný a budu snad ještě více šťastná, než jsem teď.

Stěhování vol.1

Pokud mě sledujete na youtube, což doufám že ano, asi jste postřehli, že se budu v nejbližší době stěhovat. Tím myslím, pokud vše půjde podle plánů, již příští víkend. Ani nevíte, jak moc se nemůžu dočkat. Praha byla mým snem už poněkud dlouhou dobu a přes to, že bych se teď měla nejvíce soustředit na maturitu, nedá mi to a stále si před očima promítám, jak to vše bude vypadat.

Covered in huge denim

Po sto letech opět přispívám s outfitovým článkem a opět si musím postěžovat. Nejen že na cestě, kde běžně fotím, protože tam nikdo nejezdí během půl hodiny projelo asi tak dvacet aut a prošlo pět lidí, což mě značně rušilo, ale navíc i neposlouchal foťák. Začínám se strachovat, že je chudáček už starej a má hodně nacvakáno. Na zhruba dvaceti fotkách z padesáti nejsem zaostřená a na dalších dvaceti doostřená. Tohle je v podstatě jen malý použitelný zbytek. Navíc je chudáček celý zasekaný, takže musím po každé páté fotce vyndávat baterku a znovu ho celý nastavovat, protože jinak vůbec nereaguje.

Snová toaletka

Zmiňuji to nesčetněkrát často a nejsem jistě sama, kdo to prožívá, nicméně můj život je v poslední době obrovský chaos. Rok 2017 je plný změn a to ať už plánovaných či neočekávaných. V momentech prokrastinace moc ráda přemýšlím nad budoucností, kterou si kreslím nádhernou a doufám, že i taková bude. Ne že bych si stěžovala, mám krásný život plný ještě hezčích okamžiků, jen právě nastalo trochu náročnější období. Nicméně v již zmiňovaných chvilkách ráda přemýšlím nad tím, co a jak bude. V červnu se konečně stěhuji do Prahy a budu bydlet v docela malém sdíleném pokoji, proto mohu alespoň snít, jak to bude vypadat v budoucnu. Konkrétně dnes bych se s vámi ráda podělila o moji představu toaletky, kterou skoro každá z nás potřebuje.

URBEX // 0.01

Makový dort s banánem

Projíždím články, abych si našla osnovu na psaní receptu a uvědomuji si, že už je to neskutečně dlouho, co jsem nějaký publikovala. V kuchyni trávím čas především kvůli vaření a v kombinaci se školou mi na pečení nezbývá moc času. Když už náhodou něco peču, tak si nikdy nezapisuji recept a kdo mě zná, tak ví, že peču i vařím zásadně bez receptů a od oka. Dnes jsem se ale rozhodla, že bych si mohla ingredience zvážit, sepsat na papír a udělat vám opět radost receptem.

Jak jsem zase utrácela

Ač to možná vypadá, že neustále jen nakupuji a utrácím.. Ano je to tak. Vím, že pořád dokola zmiňuji, jak chci oblečení pořizovat jen v secondhandech a od dobrých značek - což se zatím daří - i tak mi připadá, že dokola jen publikuju nákupy a novinky. Ale můžu se pokusit hájit tím, že jsem více jak polovinu šatníku vyřadila a dokupuji základní kousky. Což je vlastně pravda.

Přirozená krása

Každým rokem na předmětu fotografie máme za úkol odevzdat ročníkovou práci na námi vymyšlené téma. Vybrala jsem si, jak už je z názvu článku patrné, přirozenou krásu. Na konci naleznete i moji obhajobu k samotným fotografiím, kterou jsem psala se sklenkou červeného suchého. Vždy mi ty myšlenky plynou z hlavy lépe a většinou i přesněji vystihnu moji ideu.

Na noc v Praze

Včera, hned po škole, jsem nasedla na vlak a jela do Prahy. Do města, kterému jsem naprosto propadla a cítím se v něm neskutečně skvěle. I přes to, jak moc dobře mi nedělá být ve společnosti mnoha lidí a jak mi všichni ti pokřikující nepříjemní a věčně do vás vrážející lidé lezou na nervy, miluju to tam. A pokud vše půjde podle plánů, což bohužel většinou nejde, už od června tam budu pečená-vařená, zkrátka každý den.

Malá materialistická motivace k běhu

Zdroj: google.com

Každý se k čemukoliv motivuje jiným způsobem. Je jedno ať už se jedná o sport, učení či uklízení. Před dosažením každého našeho cíle je cesta, která nikdy není rovná, tím myšleno jednoduchá. Je tu spoustu zatáček, křižovatek, spousty kamenů. Prostě taková klasická česká silnice, po které se každý den dostáváme do školy, práce a nebo obchodu. Pro dnešek jsem si vybrala téma běh a možná se to dá vzít i z širšího hlediska jakožto sport.

Návštěva v Lushi

Jen co jsem v úterý vystoupila v Praze z letadla, už ve středu jsem měla první schůzku. A teď nevím, jestli to bylo spíše s Míšou nebo s Lushem. Nebo s Míšou v Lushi? Na tom asi ve finále tolik nesejde. Díky mé nové spolupráci, kterou jsem navázala s již zmiňovanou značkou, jsem byla pozvaná k nim do obchodu v Palladiu, aby mi představili celou jejich filozofii. V průběhu hodiny jsme dostaly s Míšou plno informací týkajících se samotného brandu, jejich dobročinných akcí a všeho, co se týká produkce kosmetiky.

Rome 2017

Bylo to poprvé, co jsem letěla do zahraničí na vlastní pěst. Sice jsem již pár zemí navštívila, ale vždy to bylo s rodiči a nebo jsem letěla za sestrou do Kanady. Tentokrát to ale byla premiéra, kdy všechna starost padla na mě. Od zařízení letenek, ubytování přes pojištění a veškeré financování. Byl to moment, kdy jsem si na chvíli připadala zodpovědně a svým způsobem i dospěle, ačkoliv ta už tu je druhým rokem.

Poslední střípky z ledna

Mám tu za leden pár věcí, které jsem ještě nikde neukazovala. Nebo skoro nikde. Lépe řečeno se jedná o kousky, které jste mohli zahlédnout instastories, snapchat, vlogy, ale více jsem o nich nemluvila. Takže tu je takové shrnutí a jdeme se honem podívat, než se opět zdlouhavě rozepíšu, tak jako jste ode mě zvyklí.

Wishlist | jaro 2017

Pokud mě někdy některé články opravdu bavilo tvořit, byly to wishlisty. Vytvářela jsem si je od prvopočátků mého blogování a je zajímavé vidět, jak se můj styl vyvíjel. Jelikož jsem se nedávno začala více zajímat o udržitelnou módu, minimalismus v šatníku který pro mě prostě není a o samotné firmy jako například kde a kdo oblečení vyrábí, trochu se mění i to, co si opravdu přeji. Pokud byste rádi viděli mé další přání, určitě mě sledujte na Dej mi dárek, kde svůj wishlist neustále aktualizuji a najdete tam i jiné věci než oblečení. :)

Sára

Když se tak hrabu ve své paměti, je to opravdu dlouhou dobu zpět, kdy jsem posledně někoho fotila. Jelikož se dceři mamčiny nejlepší kamarádky narodilo miminko, rozhodli jsme se nafotit pár fotek. Byla jsem nesmírně ráda, že jsem měla tu možnost po dlouhé době fotit něco někoho jiného, než jen fotky na blog. Fotit jsem přestala v momentě, kdy se fotografování stalo mým předmětem ve škole. Najednou se z koníčku stala povinnost a to není nic pro mě. Těším se až bude po všem a budu se moc opět vrátit ke všemu, co mě dřív tak ohromě naplňovalo. Budu ráda, když mi napíšete která fotka se vám líbí nejvíce. :)

Blogging essentials

Poměrně často tázané otázky, které se mi objevuje ve zprávách jsou na téma blogu. Jak si blog založit, o čem psát, co k tomu potřebujete a tak dále.  Myslím si, že internet je těchto návodů plný. Třeba jednou o tom něco napíšu, ale zatím to neplánuji. Dnes se ale podíváme na to, co k blogování potřebuji. Tyto články mě opravdu baví a inspirují.

Čím a jak nahradit pečivo

O tom jak začít jíst zdravě, jsem Vám již psala. Tentokrát se konečně dostáváme k slibovanému článku a to čím nahradit pečivo. Už kdysi dávno na základní škole jsem uvažovala nad tím, že bych se sebou měla něco začít dělat, ale nevěděla jsem co přesně. Byla jsem si jistá, že pečivo není nejzdravější a nejlepší forma stravování. Jenže má lenost cokoliv vařit, či přemýšlet, jak ho omezit mě přemohla. Navíc mi svačiny do školy připravoval taťka, tudíž to pro mě bylo ještě navíc pohodlnější. V podstatě jsem si nedokázala představit, že bych nejedla rohlík, chléb nebo mé milované toasty.

Neplánované nákupy

Původně jsem na dnešní den plánovala vydat souhrn fotek ze včerejšího večera a myšlenek týkajících se pro dnes již uplynulého roku. Nakonec má mysl není natolik produktivní a smýšlející, proto jsem se rozhodla pro článek, který jsem plánovala na později.