Devátá noc v novém bytě

..Co se ti asi zdálo? Nic se mi nezdálo, jelikož jsem nemohla asi do třech ráno usnout a v noci mi na hlavu spadla nebesa. Vlastně jsem i potřebovala čůrat, ale na záchodě sedí velký pavouk a já se ho bojím, takže si představuji pavouky, močový měchýř mi praská a také jak jinak, opět jako vždy, myšlenky o budoucnosti.
Tak ano, už je to více jak týden, co jsem se přestěhovala. Všichni víme, jak moc jsem na tuto chvíli čekala, jak jsem se těšila a ono to uteklo jako voda. Stejně jako maturita, celý čtvrtý ročník na střední škole, vlastně celá střední škola, i ta základní a celých devatenáct let mého života. Trochu se bojím, že se dvakrát nadechnu a budu ležet na smrtelné posteli a psát poslední článek svého života. Všímáte si také, jak zvláštně uvažuji nad životem, jak jsem vždy tak mírně negativní a přemýšlím nad smrtí?
Za ten týden co tu jsem, jsem docela zatím mile překvapena. Nejen tím, že jsem zatím neměla nic sladkého či nezdravého, nekoupila si nic na sebe mimo spodního prádla, které bylo potřeba, ale zároveň i tím, jak moc se podobám mamce. Zas a znovu ani teď mamku z článku nevynechám. Celou dobu jsem jí zazlívala její přehnanou zálibu v uklízení, ale jsem naprosto stejná. Věčně stojím u dřezu a myju nádobí, utírám kuchyňskou linku, každou přebytečnou kapičku ve dřezu a nebo v rukách držím koště a zametám.
Nicméně nebudeme si tu nalhávat, že jsem jen po ní. Možná jen v té nešikovnosti polít si notebook zeleným čajem. Ve finále když tak nad tím přemýšlím, nemůžu za to ani tak jako já spíš taťka. Kdyby mi pořádně připevnil nebesa, nemusím je znovu přidělávat, tím pádem bych nevytahovala svůj kufříček s růžovým nářadím a při pokládání nerozlila celý čaj po stole a mém notebooku. Takže jsem přepla z mamky na taťku a celý notebook rozebrala. Zjistila jsem, že čaje se do něj moc nedostalo a teď z něj díky bohu píšu článek.
Myslím, že po deváté noci v novém bytě to psaní pro teď utnu. Bylo toho až až. Konvička plná kávy pomalu mizí a mně začíná vrtat hlavou, co si dnes uvařím k jídlu. Sice už většina z vás je po obědě, ale známe to, válíme se do deseti v posteli, snídaně na jedenáctou, před hodinou svačina a to ta chuť na oběd se pomalu posouvá až ke čtvrté, možná i páté hodině.