Thoughts of the day

Upozornění | Než jsem začala psát tento článek, hodinu jsem vybírala a upravovala fotku, následně půl hodiny vymýšlela název |

Známe to určitě všichni, že ano? Hlava plná myšlenek a člověk neví kam dřív skočit. Myslím, že tento článek bude opravdu nuda, ale pokud ho dočtete, určitě napište komentář a přijedu Vám osobně pogratulovat.A neberte ho moc vážně, bude to nejspíše docela v deníčkovském stylu.

Za poslední rok se mi děsně obrátil svět. Díky bohu k lepšímu! Myslím, že ač si to někteří nemyslí, tak já ano. YouTube mi dal a dává hrozně moc. Tolik zkušeností, tolik podpory, tolik úspěchu! Včera jsem dosáhla 10k subs, no není to super? Jasně že je, ale s tím asi přichází i to, co mě trochu děsí a trápí.

Jelikož jsem studentka, všichni si asi myslí, že mám na všechno dost času. Jo, nemít youtube a blog, zvládám všechno na pohodu a normálně se učím a všechno kolem. Jenomže.. Už jen samotný blog mi dával dříve dost práce, youtube zabírá času ještě více, troufla bych si říct, že momenátlně desetkrát tolik. Do toho mi teď dopadla skvělá práce! A to právě díky blogu a prostě tomu, co mě tak baví! A pokud to nebude tak super, mám alespoň co do životopisu, ne? Zatím ještě nevím, jestli Vám o tom budu moct vůbec někdy říct, ale doufám že ano.

Nicméně, tak či tak. Je to všechno děsně super, hrozně mě to baví, ale nestíhám. Dostala jsem smlouvu k oné práci už v listopadu a já ji byla schopná zaslat až dnes. Ostuda, co? Připadám si kvůli tomu děsně nespolehlivá, což jsem byla asi vždycky, i když vidím za tím spíše lenost.

Jsem zvědavá, co budu dělat ve čtvrťáku. Čím více odběratelů, tím více radosti, ale zároveň práce. Jak ráda bych Vám všem odpověděla, ale už to prostě nezvládám. Nevím kam dřív.

Člověk za tím vidí jen věčnou práci u počítače, ale jak mě pak bolí oči, kolikrát i hlava, jsem unavená a kolikrát si z toho počítače přijdu jak zdrogovaná, haha. Možná by to někdy bylo i lepší než tohle všechno just sayin'.

A víte na co se těším nejvíce? Až budu v Praze. Ani nevíte jak dlouho se na to těším. Život na vesnici je fajn, máte tu krásnou přírodu a klídek. Ale když tu už nikoho k sobě nemáte (nejlepší kamarádka odtud je na intru), tak se hodně nudíte. V podstatě i díky tomu dělám co teď dělám. Ale abych neodskakovala, tak se do Prahy opravdu těším! Všechno bude tak lepší. Budu něco chtít, tak nasednu na mhd a dojedu si pro to, Ne jako tady. Musím nasednout na kolo, autobus co jede až za hodinu, půl hodiny se táhnout pěšky do města a při nejlepším to tu ani neseženu.

A teď něco (alespoň myslím) pro lidi z mého okolí, co mě mají tak moc rádi, haha. Focení vždy bylo mou obrovskou náplní. Ani nevíte, co to pro mě bylo, když jsem vzala do ruky foťák a mohla něco vyfotit. Už mě to moc nebere. Proč?

Od doby, co máme ve škole focení jako povinný předmět a je to pro mě povinnost, tak mě to nebaví. Opravdu nemám ráda, když mě někdo do něčeho nutí. A je rozdíl pracovat pod tlakem a pod donucením někoho jiného.

Takže k čemu jsem se chtěla dostat? Na facebooku jsem zneviditelnila stránku o focení. Proč? Jak už jsem napsala tak pětkrát, není čas. A raději se věnuji něčemu, co mě opravdu baví. Málem jsem napsala, že co mě baví a jde lépe, ale ať už to je povrchní sebevíc, myslím si že mě focení jde. Jediný největší problém vidím v mé povaze. Není to ani tak o tom, že by mě to najednou přestalo bavit, stále to miluju! Ale lidi si žádají spíše focení plesů a rodin. Jenže já nejsem komunikativní, takže to většinou odmítám.

No así to už ukončím. Trošku jsem si tu vylila srdíčko, tohle by se mi na twitter totiž nevešlo. Takže tady máte ode mě něco negativnějšího a teď se opět obrátíme k usměvavé Vendy.