Nejraději čtu..

Nevím proč. Vždy mi chodila hromada dotazů na mé nejoblíbenější knihy a já vám je každému zvlášť vypisovala. Opravdu nevím proč. Proč mě nikdy nenapadlo dát dohromady nějaký článek o mé oblíbené četbě. A ačkoliv nebude nijak zvlášť ohromující, možná si tu nějaké oblíbence také vyhlídnete. Rozhodně ale nezmíním všechny knihy, které mě bavily. Bohužel na některé jednoduše zapomenu a vzpomenu si na ně třeba až zítra. Proto bych jednou mohla vydat pokračování a nebo případně opravdový seznam, na který bych vám někde nechala odkaz a neustále ho doplňovala.

Klasika

Nebudu zde nikomu nic nalhávat. Ač mě čtení vždy bavilo, střední škola mě od toho téměř odradila. Možná za to mohl i fakt, že jsem většinu volného času věnovala youtube a blogu. Proto jsem k maturitě šla s přečtenými sotva jedenácti knihami. Nicméně jen co jsem dostala vysvědčení do ruky, mé srdce prahlo po návštěvě knihkupectví a vůni nových knih. Pokud jsem nějakou již milovala na střední škole, byla to Proměna od Franze Kafky. Celkově mě jeho knihy baví. Jsou plné nezodpovězených otázek, stejně tak jako celý můj život. Velmi ráda také sáhnu po knihách od Milana Kundery. Mému srdci zatím nejvíce lahodí jeho dílo Nesnesitelná lehkost bytí. Další autor který utkvěl v mé paměti je Bohumil Hrabal s jeho Obsluhoval jsem anglického krále či Ostře sledované vlaky. Nicméně nepohrdnu ani dílem Slavnosti sněženek. Nesmím opomenout ani Matku od Karla Čapka. Krátká kniha zato s velmi silným příběhem, kterou jsem četla nejméně třikrát. Pár let zpět bych zmínila i Malého prince od Exupéry, nicméně dnes je to tak proflákla kniha, až mě trochu začíná nudit. V neposlední řadě nesmím vynechat i dnes aktivně píšícího autora, a to Patrika Hartla. Neptejte se mě na nejoblíbenější knihu. Četla jsem je všechny a mohla bych klidně znovu.

Poezie

Dnes velmi známým tvůrcem, především na Instagramu, je Petr Soukup. Velmi mě baví jeho myšlenkové pochody a hra se slovy. Chybí mi od něj kniha Erekce srdce, ale nejsem si zcela jistá, jestli mám potřebu si ji kupovat, jelikož co je až moc opěvované mě zkrátka nebere. Díky spolužačce ze střední mám doma knihu od Jáchyma Topola, Miluju tě k zbláznění, kterou sama ilustrovala a svázala. Poezie mě obecně baví. Vždy přijdu ke knihovně, sáhnu po knize na kterou mám zrovna chuť, otevřu ji na náhodné straně, přečtu pár básní a opět od ní odcházím. Přítel vlastní knihu od Jaroslava Seiferta, Na vlnách TSF, která je také naprosto skvělá a především krásně graficky ztvárněná. Od stejného autora se mi velmi líbí i Maminka.

Umění

Kniha, která pro mě kdysi sloužila jako peklo je pro mě dnes mým oblíbencem. Jedná se o Dějiny výtvarného umění od Marie Černé. Na střední škole to měl být zdroj informací, ale poprvé jsem ji otevřela až po maturitě. Jak že jsem odmaturovala? Neptejte se. Koncem loňského roku vyšel druhý díl Průvodce neklidným územím, což je krásně ilustrovaná a ztvárněná kniha o umění v České republice, přičemž první díl cílí na umění výtvarné a to druhé na architekturu. A zcela nové dílo je kniha 20000 od Michaely Hečkové a Matěje Chabery. Zde se přiznám, že jsem ji zatím nečetla, ale stejně jako ostatní knihy z této „sekce" pro mě slouží spíše jen k listování a občasnému nahlížení pro upevňování informací.

Aktuálně čtu

Od začátku roku jsem přečetla jen dvě knihy a to z toho důvodu, že již od listopadu se snažím prohryzat knihou Mít vše hotovo od Davida Allena a nadále mám rozečtenou knihu Na volné noze od Roberta Vlacha. Obě knihy jsou cílené spíše na živnostníky, volnonožce a takzvané nomády. Bohužel mě tato četba ani trochu nebaví a tak je to pro mě spíše teror.