Utopeni v sociálních sítích

Již nějakou dobu jsem si říkala, jak asi dlouho potrvá, než si zruším sociální sítě. Já, jakožto člověk, který bloguje již velmi dlouho dobu a stojí za ním pár ?fanoušků?/lidí, bych měla být s Vámi ve spojení. Ale musím být všude? Opravdu musím trávit většinu svého volného času na twitteru, instragramu, facebooku, snapchatu a na dalších žroutech času?

Můj telefon (čti iphone s 16 gb a s nerozšířitelnou pamětí) už pomalu nadával, že nemám místo na fotky. Měla jsem v něm jen tři alba písní a víc se mi tam nevešlo. Stále jsem říkala jak hudbu v telefonu nepotřebuji, ale upřímně při běhání či cestování by se mi hodila. To samé fotky, jakmile jsem jich měla kolem tisíce, musela jsem je přetáhnout na disk a z telefonu smazat.

Jistě by Vás zajímalo co bylo přesně tím nakopávačem, ale to bych nerada rozebírala do detailů. Nejedná se o žádnou kyberšikanu či tak něco, ale jen o přihlouplou hádku. A to já už opravdu nechci. Neříkám že konkrétně za tuto hádku mohli sociální sítě, ale pár takových hádek tu už taky bylo. Tak či tak mě tato hádka dohnala k hlubšímu přemýšlení nad vším týkajícího se mého života a došla jsem k tomu, že u sociálních sítí trávím opravdu hodně času a to naprosto zbytečně. Zvláštní myšlenkové pochody

Otevřela jsem si telefon, zadívala se na hlavní plochu, která byla plná všemožných aplikací a začala mazat. Poté jsem sedla k notebooku a začala deaktivovat a mazat účty.

A odkud že jsem tedy zmizela?

První co jsem smazala byl účet na asku. Přišlo mi sem zhruba pět otázek týdně a navíc jsem měla zakázané anonymní otázky. Pokud máte dotaz, můžete se ptát na mé facebookové stránce a já žádný ask nepotřebuji.

Dále jsem smazala snapchat. Původně jsem si ho chtěla nechat, ale když tak nad tím člověk přemýšlí, je to naprosto zbytečná aplikace, která Vám ještě ke všemu bere soukromí. Informace co Vám potřebuji sdělit můžu napříkald na instagramu či facebookové stránce. Již zmiňovaný instagram rozhodně nikdy nesmažu, mám ho pomalu déle jak facebook a hrozně mě baví.

Co mi dalo trochu přemýšlení byl twitter. Nechtěla jsem odtamtud mizet, ale já ho mám v hlavě zakódovaný jako negativní obdobu facebooku a já rozhodně nechci žít negativní život. Neříkám že všichni si na TT jen stěžují, ale odtamtud už pár hádek taky vzešlo a já se hádat prostě nechci! Chci žít pozitivní život plný radosti a úsměvů bez pomyšlení na starosti ostatních, což sice může znít asi trochu sobecky, ale je to tak.
Hrozně dlouho jsem přemýšlela i o zrušení facebooku, ale tím bych přišla o kontakt s Vámi. Tady jsem to ale vyřešila jednoduše. Do notebooku jsem si nainstalovala aplikaci messenger, takže můžu komunikovat s přáteli, aniž bych koukala do zdi.
Nakonec jsem se ještě rozhodla pro odstranění aplikace vinted z telefonu. Vinted mám hrozně ráda, ale dokázala jsem u jejich fóra strávit opravdu hodně času, což mi připadá naprosto zbytečné. Ve většině času to stejně byla fóra, která mi vůbec nic neřekla a já je jen pročítala a ztrácela tím svůj drahocený čas, který můžu teď využít úplně jinak.

Třeba si někdy některé sociální sítě obnovím, ale ne teď. Ne dokud se nenaučím žít bez nich. Znám horší případy než jsem/byla já, ale i přes to jsem všechny sítě sjížděla po probuzení, ve škole, při cestování a před spaním. Teď místo toho můžu čas využít na sportování, učení, relax a tak dále.
O něco výše jsem také nakousla soukromí. Co se týká například youtube, jsem tam pro někoho malý, pro někoho velký člověk. To si přeberte po svém. Ale už i tak občas zažívám ztrátu soukromí, kdy jdu po našem malém městě a holky mě špehují. Jindy jsem byla v palladiu a nemohla se ani v klidu najíst, protože někdo věčně chtěl fotku či podpis. Neříkám že mi to vadí, to ani náhodou! Ale někdy to dokáže být hodně nepříjemné a otravné, zvlášť když člověk nemá zrovna nejlepší náladu.
Všimli jste si někdy, že si větší internetové osobnosti stěžují na fanoušky? Není to taky trochu tím přístupem k sociálním sítím? To už si ale odpovězte sami. :)