Zdravá duše v nemocném těle

Zvláštní pocity honící se mojí hlavou. Za svůj život jsem prošla, asi jako každý, neuvěřitelným posunem. Dříve, jakobych to nyní viděla žive, jsem si přála chodit o berlích a mít nohu v sádře. Naneštěstí se mi to nikdy nepodařilo. Pro jednou jedinkrát v sádře byla ruka a nešlo ani o zlomeninu, spíše jako o nalomeninu. Měla jsem i jednu vtipnou zlomeninu. Podélně nalomený prostředníček na noze, za který se mi i pan doktor vysmál.

Prdy od protinožců

Barevné či černobílé pohádky plné neskutečného. Příběhy které se nám promítají jako film, vytváří se kdesi hodně hluboko v nás a jsou tak nezapomenutelné, jako by byly skutečností. Ale nejsou a nikdy nebyly. Budou? Občas mi připadá, že si jen tak plavu tím svým krátkým životem. Jindy se brodím po kolena a přeji si opět jen zlehka proplouvat.

Stalo se / 7

No jéje. To jsem si zase vymyslela název, jakoby se stalo něco děsného a byl tomu konec. Vůbec ne. To jen opět Vendulka půl hodiny vymýšlela název a dostala ze sebe jen tohle. Dnes se opět podíváme na uplynulé dny. Navazuji zhruba na dny od návratu z Milána. Sakra, dost se toho opět událo a můj život je celý jiný. Tak nějak si říkám, jestli je normální, že můj život plyne stylem jakým plyne. Jsem ráda, ne že ne! Miluji svůj život den ode dne více. Jen mě šokuje, jak se mi při ohlédnutí pár týdnů zpět otočil celý svět nejen vzhůru nohama.

Za zenitem

Ehm.. Má cenu se k tomu vyjadřovat? Květen. Poslední článek 13. března. Nu nevadí. Ne vždy se daří jak by mělo. Než ale skočíme do digitální podoby mého života, ukážu vám tu analogovou. Pro tentokrát jsem fotky nechala tak jak jsou, bez úprav.