S vínem o víně v Signature Restaurant

Asi bych se musela po sto padesáté opakovat, kdybych opět zmínila ono slovo. Asi již správně tušíte, že myslím slovo prokrastinace. A tudíž po sto padesáté prvé, prokrastinace je svině zlo a já opět vše odkládám na, ne poslední chvíli, ale na po-poslední chvíli. A takže opět malé *pup,* kdy špunt vyskočí z lahve a já lovím ve svých opileckých myšlenkách, jak krásně nám bylo v Signature Restaurant.

3:1 studuj umění

V peněžence skoro rok starý isic s otřesnou fotkou, ale název umělecké školy tam stále je. S malým štěstím si nikdo nebude číst datum platnosti a já dostanu tu studentskou slevu a nebo i dokonce vstup zdarma. Alespoň pro jednou mají ti umělci výhodu, když už se tedy povětšinou neproslaví a budou rádi, když si budou moct na rohlík namazat rostlinné máslo.

Pochybná existence, aneb když načínáš další lahev vína

Ani nevím přesně kdy nastal ten zlom a já se stala tím, kým jsem teď. Kdy z malého děvčátka vyrostla žena. Ne, žena ne, to je špatné označení. Kde jsou vlastně ty hranice, kdy je děvče děvčetem, slečna slečnou, žena ženou a paní paní? Věková hranice to jistě nebude, ta sice z osmnáctileté slečny udělá dospělého člověka, ale nemyslím si, že automaticky ženu. A beztak je to vše jen papírově. Je osmnáctiletý člověk opravdu dospělým? Často přemýšlím, co či kdo vlastně jsem. A věk mi to tedy prý neřekne. Jedná se o první menstruaci? O první dítě? Je to zlom, kdy začnu pít víno a jíst olivy?

Fotografem bez foťáku

Ajaj, Jirmannová, opět pozdě! Už to budou dva měsíce, co jsem měla tu čest sedět vedle světově úznávaného reportážního fotografa, Jana Šibíka. Držitele mnoha cen, autora spousty až srdcervoucích fotografií a fotografa časopisu Reflex, kteří snad jako jedni z prvních otiskli jeho fotografie pořízené telefonem. Jo a vlastně mimochodem, mám tu pro vás detail, drb, poznámku, cokoliv který mi neunikl. To proto, že jsem detailista a perfekcionista. Jan nosí barevné ponožky, to já mimo focení také ráda!